Cesta k velkému snu

Tehdy se to stalo, poprvé jsem šla do práce s jakousi nechutí, kterou jsem neznala. V Restauraci jsem pracovala skoro 7 let a měla jsem tu práci opravdu ráda. Skvělý kolektiv, milí lidé a hlavně jsme si psala svoje směny sama a tím si tak zachovávala jakousi kontrolu nad mojím životem a svobodou.

Tehdy tomu ale bylo jinak….cítila jsem nechuť a nohy mi jakoby ztěžkly…čekala mne v práci nová „kolegyňka“ , které se moje oblíbenost nezamlouvala a podvědomě se mnou soutěžila. To jsem opravdu za potřebí neměla. Během momentu jsem přišla na přícinu mé pokleslé nálady a tímto můj pohár přetekl a věděla jsem, že je potřeba udělat změna.

Věděla jsem, že buď mne čeká korporátní práce, abych dosáhla nových výsledků a mohla si dovolit životní styl, který jsem chtěla, nebo dám prostor mé kreativitě a důvěře v proces a proměním moji touhu k cestování ve skutečnost.

Hádáte dobře…založila jsem prasátko na popud klientů z restaurace, kteří byli tak našeni mým plánem cestovat po Asii, že mi chtěli přispět na letenku místo na cirhozu jater a nahlásila jsem že nejspíše koncem roku odjíždím na neurčito.

Nevěděla jsem kdy, nevědela jsem co mne to bude stát, ale veděla jsem, že nidky není ten správný čas….že to prostě udělám teď a vše budu řešit postupně.

Touha ve mne se natolik zaktivovala , že jsem odhodila všechny nešvary, co mi braly peníze: Žádný alkohol, žádná káva s sebou , konec nakupování a přehršle obdarovávání.

Místo toho jsem začala každý týden prodávat na místním marketu, vyvěsila jsem ceduli : Peníze na Cestování, napekla buchtu, pořídíla mega bublifuk a všem na marketu povídala svůj příběh.
Věci mi mizely pod rukama… záměr byl jasný…ze šopoholika se měl stát minimalista. Co nejvíc věcí muselo pryč a s sebou maximálně jedna krosna.

Napsala jsem si sama sobě slib, že každý den udělám něco, co mne dostane blíže mému snu. Prodám jednu věc, zařídím pojištění, najdu za sebe náhrady do práce, list byl dlouhý..nevěděla jsem jak dlouho to bude trvat, ale věděla jsem, že se to stane.

Vesmír mne zkoušel … začaly mi chodit nabídky na práce, které jsem chtěla předtím, než jsem se rozhodla….jako by říkal…“ Opravdu to chceš:“

Také se děly malé zázraky…i když jsem odříkávala extra práci a postupně pouštěla svoji, měla jsem stále stejně peněz a někdy i více. (Ne tak úplně zázrak, zmenšily se mi výdaje). Neuvěřitelná síla se dala do pohybu.

Po 8mi letech nakupování v Anglii jsem to za 3 měsíce zase rozprodala, zbylo mi 10 krabic s tehdy nejnutnějšíma věcma… dnes by to byly krabice jen 2 , držela jsem letenku do New Yorku a zpět v ruce, protože když začít trip tak stylově….potom překvapit maminku na Vánoce a všechnu toto nadílku jí říct, protože chudák nemá nejmenší tušení, že dcera překopává svůj život a pak huráá směr Asie.

Nevzdávejte se svých snů…místo toho si rozkouskujte to nemožné na 100 malých úkonů a každý den něco udělejte…je to fyzika…realita se pomalu a jistě bude měnit.

A já…udělala jsem to tehdy, pak ještě několikrát a jdu na to znovu. Posouvám laťku pokaždé….mým cílem je udržitelnost, svoboda a radost ze života…protože věřím, pokud Miluješ život – Život tě miluje nazpět.

Provedu i Tebe cestou za svými sny …S láskou, Darina Emir

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.